Jste zde

grammaticae linguae bohemicae

Rozcestník starších gramatik češtiny
(aktualizace 2012-04-30)

Úvod
Před lety byla představa digitální knihovny starších českých jazykověreflektivních textů vzdálená a nemožná. Dnes je to z technického hlediska snadné a otvírá se prostor pro sdílení těchto textů a jejich běžné užívání. Pro potřeby studujících, odborníků a odbornic i laické veřejnosti bude na tomto místě postupně budován rozcestník obsahující krátké charakteristiky gramatik a buď přímo digitální kopie tisků, nebo odkazy na místa, kde jsou k dispozici. K tomuto stavu budeme stránku postupně rozšiřovat a aktualizovat.

Autorem doprovodných textů (na základě knihy Grammatykáři = Koupil 2007: http://cupress.cuni.cz/ink2_ext/index.jsp?include=podrobnosti&id=203642) je Ondřej Koupil (http://www.herme.net/ondrej-koupil). Základní text vznikl v prosinci 2010 jako popularizační nástroj v rámci grantového projektu „Jazykověreflektivní dílo Matěje Václava Štajera: edice gramatiky Jana Drachovského /1660/ a Štajerova tzv. Žáčka /1668/“, GA ČR, reg. č. 405/09/P493. Projekt zahrnuje kritické knižní edice dvou gramatik (DrachGram a ŠtVýb1) a uvažujeme o jeho dalším pokračování (KonstBrus, RosaČech). Od dubna 2012 autor spolupracuje na komplexnějším projektu zpřístupnění digitalizovaných mluvnic Ústavu pro jazyk český AV ČR v rámci stránek věnovaných studiu starší češtiny (http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/mluvnice). Texty původně vzniklé na tomto místě se budou postupně stávat v transformované podobě součástí právě tohoto projektu.

Případná upozornění a vítané náměty zasílejte prosím pomocí tohoto formuláře (položku adresát v seznamu změňte na »Ondřej Koupil«): http://www.herme.net/contact

K jednotlivým charakteristikám jsou vybrané bibliografické odkazy. Předesíláme celkové přehledy:

KARLÍK, Petr, NEKULA, Marek, a PLESKALOVÁ, Jana (edd.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 158—162 (heslo radoslava Večerky).
MARVAN, Jiří. Cesty ke spisovné češtině — prvních tisíc let (800—1800): malý průvodce dějinami české lingvoekologie. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2006.
PETRÁČKOVÁ, Věra. Výrazné osobnosti českého mluvnictví 16.—17. století. Studia Comeniana et historica, 1989, roč. 19, č. 38, s. 28—36.
PLESKALOVÁ, Jana, KRČMOVÁ, Marie, VEČERKA, Radoslav, a KARLÍK, Petr, (edd.). Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha: Academia, 2007, s. 11—26 (v kapitole Radoslava Večerky).
STANKIEWICZ, Edward. Grammars and Dictionaries of the Slavic Languages from the Middle Ages up to 1850: an Annotated Bibliography. Berlin aj.: Mouton, 1984.
VEČERKA, Radoslav. Die Anfänge der slavischen Sprachwissenschaft in den böhmischen Ländern. Regensburg: S. Roderer, 1996 [= Studia et exempla linguistica et philologica II/IV], s. 69—75.
VINTR, Josef. Česká gramatická terminologie do r. 1620. Wiener Slavistisches Jahrbuch, 1985, roč. 31, s. 151—185 = Studien zur älteren tschechischen Grammatographie. Ed. B. Vykypěl. München: LINCOM Europa, 2008 [= Travaux linguistiques de Brno 03], s. 71—77.

______________________________________________________________________________________________
Beneš Optát, Petr Gzel a Václav Philomathes | Nám1 | 1533
[OPTÁT, Beneš, GZEL, Petr, a FILOMATHES, Václav] Gramatyka Cžeſka| w dwogij ſtránce| ORTHOGRAPHIA PRZEDKEM| Kteráž včij čeſkú řeč práwě a wlaſtně| pſáti/ y čijſti. Ta ſe y ley-| kom hodij:| ETYMOLOGIA POTOM| Kteráž včij čeſkú řeč práwě a| wlaſtně mluwiti/ y z latij| ny wykládati. Ta ſa-| mým latinijkom| přijſluſſij. Náměšť [nad Oslavou]: Kašpar Prostějovský, 1533. Knihopis II/V, č. 6 637

Tzv. náměšťská mluvnice je první grammatykou češtiny. Dělí se na dvě části: nejprve Optát a Gzel vykládají pravopisná pravidla a Philomathes poté etymologii čili tvaroslovné a překladatelské otázky. Není to mluvnice komplexní, která by obsahovala aspoň relativně ucelené poučení o celku jazyka. Novátorská kniha úzce souvisí s překladem Nového zákona, na kterém pracovali Optát s Gzelem, inspirování počinem Erasmovým. Známá jsou v této mluvnici především místa napadající používání staročeských jednoduchých minulých časů v biblických překladech (polemika s překladem bratra Lukáše z jednoty bratrské).

Z literatury:
FREIDHOF, Gerd. Zur Sprache der Grammatyka Česká (1533). In Rammelmayer, Alfred, a Giesemann, Gerhard, (edd.). Ost und West 2: Aufsätze zur slavischen und baltischen Philologie und allgemeinen Sprachwissenschaft. Wiesbaden: F. Steiner, 1977 [= Osteuropastudien der Hochschulen des Landes Hessen III/24], s. 129—137.
OPTÁT, Beneš, GZEL, Petr, a PHILOMATHES, Václav. Grammatyka Česká: (die Ausgaben von 1533 und 1588). Ed. G. Freidhof. Frankfurt a. M. aj.: Kubon & Sagner, 1974 [= Specimina philologiae Slavicae 7/1—2] (reprint).
KOUPIL, Ondřej. Grammatykáři: jazyková a kulturní reflexe češtiny 1533—1672. Praha: Karolinum, 2007 (vyšlo 2008), s. 113—120.
KYAS, Vladimír. První česká mluvnice a její místo ve vývoji spisovné češtiny. Slovo a slovesnost, 1951—1952, roč. 13, s. 141—149.
Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 1: A—G. Red. Vladimír Forst. Praha: Academia, 1985, s. 836—837 (Gzel, heslo Jaroslava Kolára).
Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 3/I: M—O; 3/II: P—Ř. Red. Jiří Opelík. Praha: Academia, 2000, s. 685—686 (Optát, heslo Jaroslava Kolára) a 901—902 (Philomathes, heslo Markéty Selucké).
PORÁK, Jaroslav (ed.). Starší české, slovenské a slovanské mluvnice. Praha: Univerzita Karlova, 1985 [= Práce z dějin slavistiky X] (několik příspěvků!).
VYKYPĚLOVÁ, Taťána. K možnostem vytvoření konfesně podmíněných variant spisovné češtiny v 16. století. Wiener slavistisches Jahrbuch, 2008, roč. 54, s. 171—191.

______________________________________________________________________________________________
Beneš Optát, Petr Gzel a Václav Philomathes | Nám2 | 1543 (?)

Nedochované druhé vydání Nám1, o kterém informuje Jan Blahoslav (Norimberk, tiskař J. Günther).

______________________________________________________________________________________________
Jan Blahoslav | BlahGram | před 1571
Rukopis Blahoslavovy Gramatiky české, Moravská zemská knihovna v Brně, Rkp 114.

Monumentální, rukopisně dochovaná gramatika češtiny, pojatá v první části jako opis Nám2 a v druhé rozšířena formou Přidání, obsahujících jak Blahoslavovy dodatky, tak převzaté materiály jiných autorů. Mluvnice je rozsáhlá a materiálově až nepřehledně bohatá. Opět to ještě není obvyklá »školská« mluvnice s paradigmaty a jednoduchými poučkami. Je to spíš stylistický traktát, plod dlouhé práce (proklamováno 20 let) a zkušenosti s vlastním psaním a hlavně biblickým překládáním. Adresáty jsou i budoucí bratrští překladatelé Starého zákona. Jak se textu užívalo, není jasné; dochovaný rukopis pochází podle analýzy papíru až ze 17. století.

Digitální kopie rukopisu: www.manuscriptorium.com (hledat signaturu Rkp 114)

Z literatury:
[BLAHOSLAV, Jan] Gramatika česká Jana Blahoslava. Edd. M. Čejka, D. Šlosar, přel. J. Nechutová. Brno: Masarykova univerzita, 1991 (kritická edice).
ČEJKA, Mirek. K pojetí významu v Blahoslavově Gramatice české. In Porák, Jaroslav (ed.). Starší české, slovenské a slovanské mluvnice. Praha: Univerzita Karlova, 1985 [= Práce z dějin slavistiky X], s. 67—75.
KOUPIL, Ondřej. Grammatykáři: jazyková a kulturní reflexe češtiny 1533—1672. Praha: Karolinum, 2007 (vyšlo 2008), s. 120—133.
Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 1: A—G. Red. Vladimír Forst. Praha: Academia, 1985, s. 246—248 (heslo Jaroslava Kolára).
MICHÁLEK, Emanuel. Z minulosti naší jazykové kultury (K jazykovému odkazu Jana Blahoslava). Naše řeč, 1972, roč. 55, s. 22—26.
NOVÁK, Jan Vavřinec. O rhetorické stránce Grammatiky Blahoslavovy. Listy filologické, 1904, roč. 31, s. 349—351.
ŠLOSAR, Dušan. Příspěvky k poznání české kvantity v 16. století. Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity, 1962, roč. 11, řada jazykovědná A10, s. 91—97.
ŠLOSAR, Dušan. Poznámky k vývoji české interpunkce v 16. století. Listy filologické, 1964, roč. 87, s. 126—135.
TRÁVNÍČEK, František. Poznámky o Blahoslavově gramatice. In Novotný, Václav, a Urbánek, Rudolf, (edd.). Sborník Blahoslavův (1523—1923): k čtyřstému výročí jeho narozenin. Přerov: Obzor, 1923, s. 202—216.
VINTR, Josef. Terminologický systém Gramatiky české Jana Blahoslava. Listy filologické, 1972, roč. 95, s. 150—161 = Studien zur älteren tschechischen Grammatographie. Ed. B. Vykypěl. München: LINCOM Europa, 2008 [= Travaux linguistiques de Brno 03], s. 5—14.
VLČEK, Jaroslav. Několik slov o Blahoslavově Mluvnici české. Naše řeč, 1917, roč. 1, s. 5—8, 41—44, 114—117.

______________________________________________________________________________________________
Matthaeus Benesovinus | BenešGram | 1577
[BENEŠOVSKÝ, Matouš] GRAMMATI| CA BOHEMI-| CA, STVDIOSIS EIVS| LINGVÆ VTILIS-| SIMA.| AVTHORE:| MATTHAEO BENESO-| uino, Sacerdote, ac cocionatore apud| Diuum Iacobum in Vrbe Anti-| qua Pragenſi recèns| ædita. Praha: Jiřík J. Dačický, 1577. Knihopis II/VI, č. 7 165.

Poměrně stručná gramatika, která jako první soustavně uvádí paradigmata pro skloňování a časování v češtině. Autor založil svůj výklad na donatovské gramatice. Jména rozdělil podle zakončení nominativu singuláru na ta, která jsou zakončená na vokál a na konsonant, a zvlášť vyčlenil jména nepravidelná. Zavedl tři konjugace podle zakončení 1. os. ind. praes. act., samostatně připojil sloveso býti. Pozoruhodná je pozornost, kterou věnoval vidové charakteristice českého slovesa. K mluvnici připojil časoměrné překlady prvních osmi žalmů.

Z literatury:
BENEŠOVSKÝ, Matouš, zvaný Philonomus. Grammatica Bohemica. Knížka slov českých vyložených. Ed. O. Koupil. Praha: Koniasch Latin Press, 2003 (kritická edice).
KOUPIL, Ondřej. Matouš Benešovský zvaný Philonomus a jeho jazykové knížky. In Benešovký 2003, s. ix—xli.
KOUPIL, Ondřej. Grammatykáři: jazyková a kulturní reflexe češtiny 1533—1672. Praha: Karolinum, 2007 (vyšlo 2008), s. 133—137.
Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 1: A—G. Red. Vladimír Forst. Praha: Academia, 1985, s. 202 (heslo Emila Pražáka).
VINTR, Josef. Grammatica Bohemica Matouše Philonoma Benešovského z roku 1577. Slavic Themes: Papers from Two Hemispheres. Ed. B. Christa aj. Neuried: Hieronymus, 1988 [= Selecta Slavica 12], s. 387—396 = Studien zur älteren tschechischen Grammatographie. Ed. B. Vykypěl. München: LINCOM Europa, 2008 [= Travaux linguistiques de Brno 03], s. 41—47.

______________________________________________________________________________________________
Beneš Optát, Petr Gzel a Václav Philomathes | Nám3 | 1588
[OPTÁT, Beneš, GZEL, Petr, a PHILOMATHES, Václav] Grammatyka| Cžeſká/ w dwogij| Stránce.| ORTHOGRAPHIA| předkem/ kteráž včij Cžeſkau řeč| práwě a wlaſtně pſáti y čijſti.| Ta ſe y Leykom hodij.| ETYMOLOGIA potom/| Kteráž včij Cžeſkau řeč práwě a wlaſtně| mluwiti/ y z Latiny wykládati. Ta ſa-| mým Latinijkům přijſluſſij. Praha: Jiřík J. Dačický, 1588. Knihopis II/V, č. 6 638.

Třetí (druhé dochované) vydání Nám 1.

Z literatury:
OPTÁT, Beneš, GZEL, Petr, a PHILOMATHES, Václav. Grammatyka Česká: (die Ausgaben von 1533 und 1588). Ed. G. Freidhof. Frankfurt a. M. aj.: Kubon & Sagner, 1974 [= Specimina philologiae Slavicae 7/1—2] (reprint).
KOUPIL, Ondřej. Grammatykáři: jazyková a kulturní reflexe češtiny 1533—1672. Praha: Karolinum, 2007 (vyšlo 2008), s. 137n.

______________________________________________________________________________________________
Laurentius Benedictus Nudozierinus | NudGram | 1603
[BENEDIKT Nudožerský, Vavřinec] Grammaticæ| BOHEMICÆ,| AD LEGES NATU-| ralis Methodi Conforma-| tæ, & Notis numerisq illu-| ſtratæ ac diſtinctæ,| LIBRI DVO.| Autore| M. LAVRENTIO BENE-| dicto Nudozierino, Scholæ| Tevto-Brodenſis Rectore. Praga: officina Othmariana, 1603. Knihopis II/II, č. 1 062.

Vavřinec Benedikt z Nudožer (1555—1615) pocházel z Horních Uher a přes Moravu se postupně dostal do Prahy. Brzy po vydání gramatiky zahájil univerzitní dráhu. Latinsky psanou mluvnici rozdělil do dvou knih (tvarosloví a syntax). Inspiroval se v latinské gramatice Petra Rama a převzal zalibu v dichotomickém dělení vykládané látky. Jména dělil na stejno- a nestejnoslabičná, v druhém kroku pak podle rodu atd. U sloves uvedl obvyklé tři konjugace podle zakončení 1. os. sg. ind. praes. act. Rozlišováním prézentního a futurálního tématu přispěl k poznání českého slovesného vidu. Kromě mluvnice se i Nudožerský, podobně jako jiní staří grammatykáři, zabýval časoměrnou poezií.

Z literatury:
[BENEDIKT Nudožerský, Vavřinec] M. VAVŘINEC BENEDIKT Z NUDOŽER. Grammaticae Bohemicae, ad leges naturalis methodi conformatae, et notis numerisque illustratae ac distinctae, libri duo. Ed. N. S. Smith(ová). Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta; Tilia, 1999 (kritická edice).
HENDRICH, Josef. Pierre de la Ramée a gramatika Vavřince Benedikta z Nedožer. Bratislava, 1930, roč. 4, s. 365—370.
KOUPIL, Ondřej. Grammatykáři: jazyková a kulturní reflexe češtiny 1533—1672. Praha: Karolinum, 2007 (vyšlo 2008), s. 138—145.
Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 1: A—G. Red. Vladimír Forst. Praha: Academia, 1985, s. 187—188 (heslo Zdeňky Tiché).
NOVÁK, Jan Vavřinec. O Gramatice české M. Vavřince Benedikta z Nudožer (vyd. r. 1603). Časopis Českého muzea, 1888, roč. 62, s. 360—369.
SMITH[ová], Nancy Susan. Introduction. In Benedikt Nudožerský 1999, s. I—XXI.

______________________________________________________________________________________________
Beneš Optát, Petr Gzel a Václav Philomathes | Nám4 | 1643
[OPTÁT, Beneš, GZEL, Petr, a PHILOMATHES, Václav] Cžeſká Gram-| matyka.| Sedmerau Stránku w ſo-| bě obſahugjcý/ po třetj na| Swětło Wyda-| ná. Praha: impresí akademická, 1643. Knihopis II/V, č. 6 639.

Poslední vydání textu první české gramatiky. Pod dedikaci se podepsal tiskař Zikmund Léva z Brozánek, ale za autora lze považovat jezuitu Georgia Fera (Linka 2005). Podle dedikace Přibíkovi Jeníškovi z Újezda je nové vydání určeno jako lék na aktuální dobové ortografické problémy. To je překvapivé, podle všeho měla v té době už existovat komplexnější gramatika Ioanna Drachovia SI. Dedikace je cenným dokladem jazykové reflexe v polovině 17. století.

Z literatury:
KOUPIL, Ondřej. Grammatykáři: jazyková a kulturní reflexe češtiny 1533—1672. Praha: Karolinum, 2007 (vyšlo 2008), s. 145—152.
KOUPIL, Ondřej. Psáti, neb tisknouti? (Nam4, ŠtVyb1 a pisaři). V tisku.
LINKA, Jan. Jiří Ferus-Plachý SJ a jeho okruh, aneb Dílo nejzáhadnějšího českého autora 17. století. Listy filologické, 2005, roč. 128, s. 145—180.

______________________________________________________________________________________________
Ioannes Drachovius SI | DrachGram | 1660
[DRACHOVSKÝ, Jan] Grammatica Boëmica| in V. Libros diviſa, à quodam Patre Societatis JESV| Jam pridem in gratiam| Tyronum Boëmicæ linguæ| compoſita,| Et multorum ejuſdem linguæ| Studioſorum ſæpè manibus deſcripta,| tritàque, Hoc demum Anno| à partu Virginis.| 1660.| In plurium uſum, & utilita-|tem Typis excuſa, & vulgata. Olomucium: V. H. Ettel, 1660. Knihopis II/III, č. 2 093.

Gramatiku jezuity Ioanna Drachovia (1577—1644) vydal v Olomouci během svých studií jezuita Matthias Steyer z autorovy pozůstalosti. Jak bylo Steyerovým autorským zvykem, neuvedl v tisku ani jméno autorovo, ani své. Gramatika, vybudovaná na půdorysu standardní jezuitské mluvnice latiny z pera Emmanuela Alvara SI, byla podle obsáhlého titulního listu edice v jezuitském řádu opisována a používána už jako rukopis, z pramenů se o tom však dosud nepodařilo zjistit nic určitějšího. Ne úplně pečlivý tisk (zvl. ve značení vokalické délky) Drachoviovy gramatiky češtiny měl iniciátorský vliv na další autory mluvnic: na Georgia Constantia SI a editora M. Steyera. Oba mladší jezuité vydali v průběhu 60. let 17. století své vlastní gramatické příručky.
Drachovius rozděluje české jmenné skloňování do pěti deklinací (rozlišených zakončením genitivu singuláru) a v konjugaci zná kromě slovesa býti tradiční tři časovací typy podle zakončení 1. os. sg. ind. praes. act. Mimořádný zájem projevoval o tvarosloví přechodníků a o časoměrnou poezii v českém jazyce. Jeho výkladovým jazykem je latina.

DrachGram (zkratka podle Koupil 2007) byla připravovena v kritickém vydání v roce 2011, kniha vyjde v roce 2012. (projekt „Jazykověreflektivní dílo Matěje Václava Štajera: edice gramatiky Jana Drachovského /1660/ a Štajerova tzv. Žáčka /1668/“, GA ČR, reg. č. 405/09/P493) na základě tisku VKOL Olomouc.
Digitální kopie tisku Vědecké knihovny v Olomouci: http://eod.vkol.cz/32277/

Z literatury:
FIALA, Jiří. Z minulosti české filologie na Moravě. Čeština doma a ve světě, 1999, roč. 7, s. 173—177.
KOUPIL, Ondřej. Grammatykáři: jazyková a kulturní reflexe češtiny 1533—1672. Praha: Karolinum, 2007 (vyšlo 2008), s. 152—159.
KOUPIL, Ondřej. Joannes Drachovius SJ jako teoretik české časomíry. Česká literatura, 2010, roč. 58, č. 2, s. 147—167.
Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 1: A—G. Red. Vladimír Forst. Praha: Academia, 1985, s. 596—597 (heslo Emila Pražáka).
VINTR, Josef. Grammatica Boëmica jesuity Jana Drachovského z roku 1660. Wiener slavistisches Jahrbuch, 1996, roč. 42, s. 173—183 = Studien zur älteren tschechischen Grammatographie. Ed. B. Vykypěl. München: LINCOM Europa, 2008 [= Travaux linguistiques de Brno 03], s. 71—77.

______________________________________________________________________________________________
Georgius Constantius SI (KonstBrus)
[KONSTANC, Jiří] LIMA| LINGVÆ BOHEMICÆ.| To geſt:| BRUS| Gazyka Cžeſkého.| Neb| SPIS| O pooprawenj a naoſtře-| nj Ržeči Cžeſké.| Wydaný| K ljboſti Milownjkůw čiſto-| ty a dokonaloſti Cžeſſtiny/| Y| K vžitku a newyhnutedlné| potřebě Impresſorůw a Pj-| ſařůw Cžeſkých.| Od Ctihodného Kněze Giřjho| Konſtancya z Towaryšſtwa| Gežjſſowa. Praha: Impressí akademická, 1667. Knihopis II/IV, č. 4 307.

Gramatika jezuity Georgia Constantia (1607—1673) v mnohém navázala na dílo jeho řádového kolegy Ioanna Drachovia. Constantius, v době vydání mluvnice zběhlý překladatel a ředitel klementinské tiskárny, dedikoval Brus kanovníkovi a historiografovi Pešinovi z Čechorodu. Ke konci života se věnoval překládání komentovaného Nového zákona bible Svatováclavské. Po Constantiově smrti překlad dokončil jezuita Matthias Steyer (1677).
Drachovia následoval Constantius v dělení české deklinace na pět typů podle zakončení genitivu singuláru, prakticky stejně jako Drachovius členil také slovesa (tři konjugace a sloveso býti). O svém předchůdci se vyjadřoval s obdivem a mluvil o tom, že ho Drachoviův text »osvítil«. Spolu s ním projevoval zájem o časoměrnou poezii, přetiskl příslušné pasáže z Drachovia a odkázal na vznikající další spis (nejspíše Rosovu Čechořečnost). Výkladovým jazykem Brusu je latina i čeština (střídají se, v některých pasážích převažuje jen jeden jazyk).

Kritickou edici KonstBrus (zkratka podle Koupil 2007) plánujeme jako projekt navazující na edici DrachGram a ŠtVýb1.
Digitální kopie tisku Vědecké knihovny v Olomouci (vznikla v roce 2009 v rámci grantového projektu „Jazykověreflektivní dílo Matěje Václava Štajera: edice gramatiky Jana Drachovského /1660/ a Štajerova tzv. Žáčka /1668/“, GA ČR, reg. č. 405/09/P493): http://eod.vkol.cz/32278/

Z literatury:
DUŠEK, Vavřinec J. Pokud Jiří Konstanc užil gramatiky Blahoslavovy. Časopis Českého muzea, 1892, roč. 66, s. 307—318.
KOUPIL, Ondřej. Grammatykáři: jazyková a kulturní reflexe češtiny 1533—1672. Praha: Karolinum, 2007 (vyšlo 2008), s. 159—169.
Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 2/I: H—J; 2/II: K—L. Red. Vladimír Forst. Praha: Academia, 1993, s. 839—840 (heslo Mojmíra Otruby).
VALÁŠEK, Martin. Barokní gramatikové, jejich úzus a postoje k jazyku. Nepublikovaná disertační práce UK FF Praha, ÚČJTK, 2005, kap. 2.
VINTR, Josef. »Lima linguae Bohemicae — To jest Brus jazyka českého« Jiřího Konstance z roku 1667. Listy filologické, 1992, roč. 115, Supplementum II, s. 159—170 = Studien zur älteren tschechischen Grammatographie. Ed. B. Vykypěl. München: LINCOM Europa, 2008 [= Travaux linguistiques de Brno 03], s. 57—63.
VINTR, Josef. Pravidla označování kvantity vokálů v barokní češtině podle »Brusu« Jiřího Konstance z r. 1667. In KARLÍK, Petr, PLESKALOVÁ, Jana, a RUSÍNOVÁ, Zdenka, (edd.). Pocta Dušanu Šlosarovi: sborník k 65. narozeninám. Boskovice: Albert, 1995, s. 36—45 = Studien zur älteren tschechischen Grammatographie. Ed. B. Vykypěl. München: LINCOM Europa, 2008 [= Travaux linguistiques de Brno 03], s. 65—70.

______________________________________________________________________________________________
Matthias Steyer SI (ŠtVýb1)
[STEYER, Matthias] Wýborně dobrý| Způſob| Yak ſe má dobře po Čeſku| pſáti/ neb tisknauti… Praha: Impressí Universitatis, 1668. Knihopis II/VIII, č. 15 948.

Jezuita Matthias Steyer (1630—1692) se zapsal do dějin českého mluvnictví hned dvakrát. Jednak byl editorem mluvnice svého řádového kolegy Ioanna Drachovia (DrachGram), jednak vydal sám příručku nadepsanou Výborně dobrý způsob…, běžně označovanou Žáček. Jde o česky psaný dialog mezi mistrem a žáčkem o českém pravopise (v jistém rozsahu i o tvarosloví, řečeno naší terminologií), vtipně a pomocí názorným příkladů, přísloví a rčení traktující jednotlivá úskalí dobového pravopisu češtiny. Zdá se, že primárním cílem příručky, kromě pomoci autorům a tiskařům, bylo přesvědčit písaře, aby si osvojovali pravopis tisků. Vliv Steyerových jazykových zvyklostí ještě zesílil poté, co se stal editorem později opakovaně přetiskované postily, kancionálu a spolupřekladatelem novozákonní i starozákonní části Svatováclavské bible.
Co se týče obsahu mluvničky, je podobný DrachGram a KonstBrus v přístupu k deklinaci (5 typů) i konjugaci (3). Výkladovým jazykem je čeština.

ŠtVýb1 (zkratka podle Koupil 2007) byla vydán v čtenářském vydání v roce 2001 (ed. Daniel Nečas: Štejer 2001) a v elektronické transkripci (ed. Tomáš Havelka: www.flu.cas.cz/Com/stcl/); v roce 2011 byla připravovena kritická edice na základě tisku VKOL Olomouc.
Digitální kopie tisku Vědecké knihovny v Olomouci (vznikla v roce 2009 v rámci grantového projektu „Jazykověreflektivní dílo Matěje Václava Štajera: edice gramatiky Jana Drachovského /1660/ a Štajerova tzv. Žáčka /1668/“, GA ČR, reg. č. 405/09/P493): http://eod.vkol.cz/32279/

Z literatury:
KOUPIL, Ondřej. Grammatykáři: jazyková a kulturní reflexe češtiny 1533—1672. Praha: Karolinum, 2007 (vyšlo 2008), s. 169—176.
KROUPA, Jiří K. M. W. Stejer v zrcadle Catalogi triennales II. Listy filologické, 1994, roč. 117, s. 316—318.
Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 4/I: S—T; 4/II: U—Ž. Red. Luboš Merhaut. Praha: Academia, 2008, s. 765—768 (heslo Václava Petrboka).
NEČAS, Daniel. Rozmlouvání mezi mistrem a žáčkem o psané češtině. In Štejer 2001, s. XXIII—XXXV.
STICH, Alexandr. Štejerův Žáček a jeho kulturní poslání. In Štejer 2001, s. VII—XX.
SVATOŠ, Martin. Osobnost, život a dílo Matěje Václava Štejera T. J. v podání jezuitských pramenů. In Štejer 2001, s. CLI—CLXXVI.
ŠTEJER, Matěj Václav. Žáček aneb Výborně dobrý způsob, jak se má dobře po česku psáti neb tisknouti. Ed. D. Nečas. Praha: Akropolis, 2001.
VALÁŠEK, Martin. Barokní gramatikové, jejich úzus a postoje k jazyku. Nepublikovaná disertační práce UK FF Praha, ÚČJTK, 2005, kap. 3.

______________________________________________________________________________________________
Václav Jan Rosa | RosaČech | 1643
[ROSA, Václav Jan] Cžechořečnoſt/| Seu| Grammatica| Linguæ Bohemicæ| Quatuor Partibus| Orth: Ethymol: Synt: & Proſodiâ| conſtans. Praga: typis Joannis Arnolti â Dobroslawina, 1672. Knihopis II/VII, č. 14 884.

Obsáhlá gramatika sepsaná pražským právníkem (a přízvučným i časoměrným básníkem) Rosou. Sestává z částí pravopisné, tvaroslovné, syntaktické a prozodické (tedy týkající se časoměrné poezie). První tři části jsou psány latinsky, čtvrtá latinsky a česky. Rosa usiluje o to, syntetizovat učení předcházejících gramatiků pro potřeby vyššího literárního jazyka, hlavně časoměrného básnictví. To ho vede k uvádění co největšího počtu variant a obměn. Jako autor slovníku (elektronická edice eRosaThesN: http://vokabular.ujc.cas.cz/informace.aspx?t=eRosaThesN&o=nezapojeneZdroje) je zjevně fascinován slovotvorbou (téměř neomezenou). Jména členil do šesti deklinací podle zakončení nominativu singuláru a dále podle jiných vlastností. Ve slovech sice píše o čtyřech konjugací, ale jde o tradiční tři podle 1. os. sg. ind. praes. act. s precizovaným oddělením sloves typu miluji a vedu. Rosova mluvnice byla považována za vzorovou několik desetiletí.

Z literatury:
KOUPIL, Ondřej. Grammatykáři: jazyková a kulturní reflexe češtiny 1533—1672. Praha: Karolinum, 2007 (vyšlo 2008), s. 259—306.
MARVAN, Jiří. Introduction. In Rosa 1983, s. I—VII.
PETRÁČKOVÁ, Věra. Příspěvek k životopisu Václava Jana Rosy. Acta Universitatis Carolinae — Philologica 2—3. Slavica Pragensia XXIX, 1987. Praha: Univerzita Karlova, 1989, s. 131—141.
PORÁK, Jaroslav. Rosova mluvnice a vývoj češtiny a české lingvistiky v 17. století. In BARNET, Vladimír, aj. (edd.). Studia Slavica Pragensia: akademiku Bohuslavu Havránkovi k osmdesátinám. Praha: Universita Karlova, 1973, s. 39—53.
ROSA, Wenceslaus Johannis [sic]. Čechořečnost seu Grammatica linguae Bohemicae. Micro-Pragae 1672. Ed. J. Marvan a G. Betts. München: O. Sagner, 1983 [= Specimina philologiae Slavicae 52] (reprint).
ROSA, W. J. Czech Grammar (Čechořečnost) 1672. Do angličtiny přel. G. Betts a J. Marvan. Praha: Porta, 1991 (angl. překlad).
VINTR, Josef. Václav Jan Rosa and the earlier study of Czech Grammar. In Rosa 1991, s. xv—xxiv.
VINTR, Josef. Václav Jan Rosa und die ältere tschechische Grammatographie. Wiener Slavistisches Jahrbuch, 1991, roč. 37, s. 93—101.