Jste zde

prednaska

Základy slavistiky, historické mluvnice a dialektologie 2
přednáška na PF UP, letní semestr 2015

Vážené studentky, vážení studenti,
v letním semestru 2015 jsem se po domluvě s katedrou češtiny ujal přednášky z historické mluvnice a dialektologie na PF UP v Olomouci (přednáška Základy slavistiky, historické mluvnice a dialektologie 2). Konat se má celkem 13 vyučovacích hodin.

Přehled témat

19. 2. 2015
1. Úvod o oboru

Sice jsme se nějakým nedorozuměním nesešli v nejhojnějším počtu, ale začalo se, jak se mělo. V úvodu padlo několik myšlenek o disciplíně »historické mluvnice« jako takové. Pak byli naslouchající seznámeny se základními prameny studia staré češtiny. Představen byl předmět oboru a možnosti, jak ho zkoumat. Zmíněny byly významné osobnosti, které historicky orientovanou bohemistiku formovaly, instituce, kde se provozuje, a časopisy, kde se publikují texty. Kromě tradičních tištěných pomůcek )edice pramenů, mluvnice, slovníky, odborná literatura) přišla řeč i na elektronické zdroje, kterých přibývá.
Domácí úkol pro všechny, přítomné i nepřítomné: detailně si projít web http://vokabular.ujc.cas.cz
Lit.:
— CUŘÍN, František. Vývoj spisovné češtiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985.
— DITTMANN, Robert, aj. Studie k moderní mluvnici češtiny 3: čeština a dějiny. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, s. 113–125. Dostupné z:
— HAVRÁNEK, Bohuslav. Vývoj spisovného jazyka českého. In HAVRÁNEK, Bohuslav, a VÁŽNÝ, Václav. Československá vlastivěda, řada II: spisovný jazyk český a slovenský. Praha: Sfinx, 1936, s. 1–144.
— MAREŠOVÁ, Hana. Základy historické mluvnice češtiny s texty k rozboru. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008 [= Studijní texty].
— KOMÁREK, Miroslav. Dějiny českého jazyka. Ed. O. Bláha. Brno: Host, 2012.
— SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Přel. F. Čermák. 2. vyd. Praha: Academia, 1996.
— ŠLOSAR, Dušan, aj. Spisovný jazyk v dějinách české společnosti. 3., opr. a dopl. vyd. Brno: Host, 2009.

26. 2. 2015
2. Periodizace, paradox jazykových změn
3. »Pračeština«

Prvním tématem byla otázka periodizace dějin češtiny. Byla představena jako diskutované a problémové téma, stejně jako fenomén „jazykové změny“ (paradox, že se jazyk stále mění a v jiném smyslu je dlouhodobě neměnný). Tradiční schéma pračeština — staročeština (do 1500) — střední čeština — nová čeština (od obrození) je jedno z možných, existují alternativy (T. Vykypělová)
— KOUPIL, Ondřej. Na cestách k nové češtině. Listy filologické, 2014, roč. 137, č. 1–2, s. 145–158 (o pojetí T. Vykypělové).
Třetí „hodina“ nás zavedla do dob před dochovanými souvislými českými texty, kdy byla kulturním jazykem českých zemí latina (bohemika, glosy). Pohyb v hláskosloví byl demontrován na příkladu staročeských přehlásek. Doklady starých toponym jsme si četli v staré latinské břevnovské listině. Tzv. první českou větu, Ostrovskou píseň a Kunhutinu modlitbu jsme uvedli jako příklady archaických českých textů s pozoruhodnými jazykovými rysy.
— Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Edd. B. Havránek, J. Hrabák aj. Praha: ČSAV, 1957.

5. 3. 2015
4. Čeština 14. století
5a. Čeština 15. století (a kontaktová lingvistika)

Otevřeli jsme kapitolu 14. století. Klasická doba staré češtiny (překlad bible, legendy, Dalimilova kronika, Alexandreis, lyrické skladby, próza atd.) se v podstatě kryje s pvládou prvních Lucemburků na českém trůně. Čeština vstupovala do intenzivního kontaktu s němčinou a sama se bouřlivě rozvíjela a na velkých textových úkolech ustalovala ve své kultivované, literární formě. Z kontaktové lingvistiky jsme si osvojili poučení, že vliv jednoho jazyka na druhý probíhá tak, že se jistá část mluvčích učí druhý jazyk a přenese si do něj své výslovnostní zvyklosti, lexikální jednotky apod.
Pátá „hodina“ byla věnována 15. století. Pozornost zaslouží jazykověreflektivní traktát Orthographia Bohemica o českém pravopise a výslevnosti (počátky diakritického pravopisu). Z Výkladů Jana Husa jsme si četli jeho výtky Pražanům, které se týkaly výslovnosti i lexika.
— Výbor z české literatury doby husitské 1. Edd. B. Havránek, J. Hrabák, J. Daňhelka aj. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963.
— HUS, Jan. Orthographia Bohemica = Ortografie česká. Ed. a přel. Alois Vojtěch Šembera. Vídeň: Leopold Sommer, 1857. On-line: http://books.google.cz/books?id=oO49AAAAYAAJ&dq=de+orthographia+bohemica...

12. 3. 2015
5b. Čeština 15. století
6. Knihtisk (mediální převrat) a pravopis (systémy)

Další hodina doplnila, co chybělo z informací o češtině 15. století. Konstatovaná rychlá modernizace kultivované formy jazyka a posun od 14. k 15. století jsme demonstrovali na krátkých textech.
Chronologii vyprávění jsme opustili při exkurzu o knihtisku. Převratně nový způsob šíření textů začal v 15. století měnit obraz všech kultirních jazyků. V češtině došlo k rychlému ustálení tvarosloví i pravopisu. Další téma tedy logicky následovalo: pravopisné systémy v průběhu dějin češtiny od nejstarších dob až po konec tradičního tiskařského pravopisu v 19. století (od "nesystému" primitivního přes spřežkový systém až k ustálení tiskařského pravopisu).
— Výbor z české literatury doby husitské 2. Edd. B. Havránek, J. Hrabák, J. Daňhelka aj. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964.
— VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008.
— KŘÍSTEK, Václav. Staročeské pravopisné systémy http://vokabular.ujc.cas.cz/informace.aspx?t=MSS_Dodatek&o=slovniky
— PLESKALOVÁ, Jana. K počátkům českého pravopisu. Listy filologické, 1999, roč. 122, s. 167–175. http://www.jstor.org/stable/23467651

19. 3. 2015
7. Čeština 16. století
8. Jazyková reflexe (mluvnice a slovníky staré doby)

Čeština „dlouhého“ 16. století byla představena jako nám už blízká, obsahující hláskoslovné jevy a tvarosloví, které známe z kulturní češtiny i dnes. Na textech od Hájka k Veleslavínovi byl ilustrován posun v rámci tohoto století.
Jazyková reflexe prozrazuje vždycky vyspělost kultury — když se píšou mluvnice, sestavují slovníky, konverzační příručky apod., když se kritizuje jazyková praxe současníků, kultura v tom kterém jazyce žije. Představili jsme si mluvnice češtiny od roku 1533 (náměšťská mluvnice) do 17./18. století. ze slovníků staré doby, před Jungmannem, je nutno znát Veleslavínovo dílo a Thesaurus Václava Jana Rosy. Jungmann a Rosa jsou k nahlédnutí na Vokabuláři webovém, jak jsme si ukazovali.
— DITTMANN, Robert, aj. Studie k moderní mluvnici češtiny 3: čeština a dějiny. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, s. 113–125. https://docs.google.com/viewer?a=v&pid=sites&srcid=ZGVmYXVsdGRvbWFpbnxtb...
— KOUPIL, Ondřej. Grammatykáři: gramatografická a kulturní reflexe češtiny 1533–1672. Praha: Karolinum, 2007 (vyšlo 2008). 2. vyd. 2015

26. 3. 2015
9. Čeština 17. a 18. století
10. Přelom 18. a 19. století

Na příkladech textů (Bridelius, Komenský, Země dobrá…) jsme si představili češtinu dvou století raného novověku, kterou už po hláskoslovné a tvaroslovné stránce „dobře poznáváme“ — je shodná s naší. Další hodina byla věnována bouřlivému přelomu 18. a 19. století, době intenzivního zájmu o češtinu a její mluvnici i slovník.
— DITTMANN, Robert, aj. Studie k moderní mluvnici češtiny 3: čeština a dějiny. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, s. 113–125. https://docs.google.com/viewer?a=v&pid=sites&srcid=ZGVmYXVsdGRvbWFpbnxtb...
— HANUŠ, Josef, aj. Literatura česká devatenáctého století 1: od Dobrovského k Jungmannově škole básnické. Praha: J. Laichter, 1911.

Těším se na další setkání (VE ČTVRTEK 2. 4. V 8.00!).

Mělo by se zabývat těmito tématy:

11. Čeština 19. a 20. století
(12. Dialekty, sociolekty)
13. »Jazyková kultura«

Zdraví Ondřej Koupil