Jste zde

Vinš (1641)

Poslední herolt k světu podnebeskému neb prostřednímu, hned od počátku všelikého stvoření ve všech hříších, to jest v žádosti těla, žádosti oči, pejše života přes pět tisíc, tolik i ještě více set let pohříženému od spravedlivého Pána Boha potopou, ohněm a všelijak onde i onde mnohonásobně každého netoliko věku, ale i léta přísně ztrestanému, však předce a předce, dále i dále v obyčejné i horší svobodě, rozpustilosti a zoufalosti vždy a vždy sobě rovnému, s vinšováním všeho dobrého a brzkého (dá Pán Bůh) v městě spasení a blahoslavenství shledání. Z upřímné lásky, důležité potřeby k nějvětší vejstraze, k nejrychlejší nápravě, s spasitedlným listem od říše nebeské vyslán, však aby se bez jisté odpovědi a resoluci zpatkem nevracoval.
Přátelé milí, v Kristu Pánu nejmilejší. Jest nám nemálo ku podivu, že tak dlouho a dávno na Vás očekávajíce, žádného téměř z  Vás se dočkati nemůžeme. Co se to děje? Zdali zcestnou stezkou a širokou cestou jinam a k jiným z světa se odebiráte? Nedej to Pán Bůh! Nebylo by to do vlasti než k strasti a věčné bídě jíti. Zdali nebeský ráj za Vaší přirozenou a pravou vlast nepokládáte? Zdali nás již, svaté a Bohu milé, za své rodiče neuznáváte? Proč tedy nepospícháte a honem neběžíte, abyšte mohli vlast svou viděti a své milé rodiče pozdraviti? Drahný počet vaších předkův, rodičův, přátel, bratří, sester, synův a dcer nezčislný zástup žádá se s Vámi brzo a rychle shledati. Kteřížto všickni jsouce již svou nesmrtedlnosti ujištěni a ubezpečeni, ještě o Vás se toliko a Vaše spasení náramně starají a pečují, aby tím větší radost a potěšení jejich i Vaše společně byla, Vy pak rychle se k nim dostali, mezi ně přišli, s nimi se vesele objíti mohli. O jaká jest našeho nebeského království rozkoš bez strachu a bázně smrti! O jak svrchovaně a nikdy neskonalé blahoslavenství s životem věčně trvajícím! Tuť najdete přeslavný kůr svatých apoštolův; tuť veselících se prorokův shromážděný počet; tu věrných mučedlníkův nesčíslný národ, po krvavém boji a přemožení všech trápení slavně korunovaný; tu čisté a nepoškvrněné panny, kteréžto nad bujnosti a žádosti těla, v síle zdrželivosti své zvítězily a sámy sebe přemohly; tu odplatu berou všickni lidé milosrdní, kteřížto na světě chudy živíce a krmíce i potřeb všelijakých k životu štědře nuzným udělujíce, skutky víry a spravédlnosti činili a přikázaní Páně zachovávajíce, sobě za zisk a zboží nebeských pokladův nakoupili. K tomu tedy naší nejmilejší bratří se vší chtivou a snažnou žádosti pospichejte, abyšte v ni brzo býti a k Pánu Kristu přijíti mohli, z celého srdce toho žádejte.
Zdali děťátko prsů požívající netouží a neplače po své mateři? Zdaž svobodný ptáček v kleci zamčený sobě po zeleném háji nestejská? An mladé jehňatko potud běží, až svou matku najde: malé kuřátko běhá a piští tak dlouho, až k kvočné slepici příjde, u nižto se ohřívá. Nemá-li člověk po svém nebeském obydlí toužiti?
Což Vás tam má v tom zlém světě zdržeti? Smrt-li nelitostivá, kteražto přes hrady i zamky i hluboké příkopy skáče a den jako den překročivše i tu nejvyšší zed, dusí Vás, dáví, mačká, preč béře, žádného hned člověka nešanuje: a Tobě i druhému snad dnes hranu zazvoní.
Kolik set tisíc dítek v zemi leží, kteříž ani jedné hodiny, dne, měsíce, roku živy nebyly? Kolik tisíc lidi těchto minulých v hrobích spráchnivělo a shnilo, ješto šestnácti neb dvacíti let nedošlo? Není dosti na Vaší smrtedlnosti, ale za ni se valí jako v patách bída, strast, nemoc, nepokoj etc. a těm podobná sběř psot Vašeho pomíjejícího světa. Kde začíti? Od těla-li, čili duše? Kdož může o Vašem zdraví či nezdraví mluviti? Mezi Vámi slepí, chromí, kulhaví, zajikaví a nestateční: mezi námi kdož najde jediné bídy? Není tu bolavých oči, hluchých uši ani jiných nedostatkův: synové lidští každodenně znemocnějí. Jednomu zní a zvučí v hlavě, jako by tam hral na dudy. Druhý má takovou bolest očí, že neví, kam se obrátiti. Třetí chrká a kašle, jako by měl plice a játra vyvrci. Čtvrtý se smyslem pomine, že ho musejí do želez ukovati neb sroubku zavříti. Pátému musí nohu uřezati. Šestý oteče a zpuká se. Sedmý se nemůže hnouti ani obrátiti. Osmý má hady v životě. A co toho dru více. U nas pak nesmrtedlnost, žádná smutná příhoda místa nemá: ale tělo oslavené, jasné, neutrpné, zdravé a cokoli smyslů jeho, tolik jest obzvláštnich radosti a rozkoši. Vaše bídy, zarmutky, trapení a neřesti hned od početí v životě matek Vaších až právě do hrobu dědičným právem zůstavající jako v zrcadle kratký Váš věk a život ukazuje: neb každý věk, rok, měsíc i den svou obzvláštní bídu s sebou přináší. Jedna trápení při početí člověka: o čemž skůro lze není mluviti. Druhá bídnost při narození, že těžko povědíti, zda-li syn matky katem, čili rodička svého plodu záhuba. Třetí těžké a obtížné mládeže v dobré kázni a řádu zvedení a dochování. Čtvrtý díl Vašeho života rozličnost, mizernost řemesel, obchodův a živnosti lidských, pravý špitál, lazaret a život jako na galeich slouti může. Poslední akt a částka, totižto při smrti a z toho Vašeho bídného světa vykročení: toho zimnice z světa zprovozuje, druhého bolest usmrcuje, jiného hlad moří, neb zase žížeň, oheň, voda topí, meč, jed sklidí. Tedaž všudy a vždycky hrůza a strach, hoře a pláč, tělo mrtvé, duše na cestě: k světu hornímu, neb podzemnímu. O přátelé! Slyšte podruhé i potřetí, pravím, slyšte, čtěte, uvažůjte. Tuto knížku Vám místo herolta vyslaného a posla, ano předchůdce i průvodce posíláme a již jako ve dveřích stojíme, abychom Vás vitali, viděli a u sebe měli. Přiďte, pospěšte. Čtěte, uvažůjte, nemeškejte, k nam se strojte. Rychle, brzo.
Vaší někdy krevnosti i svátostmi: dnes neb zejtra spolu radosti, věčnosti spojeni a spřízněni, vyvolení Boží, města nejvyššího obyvatelové,
to jest
k Vám všem přirozenou i nadpřirozenou láskou ve všem a vždy náchylní
opět a opět napomínající
všecka a celá říše nebeská.