Jste zde

Píseň sv. Františka Xaverského

Bože k tvému milování
Žádný strach mne nedohání
Ani trestání tvé ruky
Ani hrozné v pekle muky.
Ty sám, milý Pane Kriste,
Srdce mé jimáš zajisté.
Když tě na Kříži spatřuji,
Láskou tvau se zapaluji.
Kříž a krev tekoucý z tvých ran
Učí, žes lásky hodný Pán.
Byť nebylo pekla, nebe,
Předce bych miloval tebe,
A to pro tebe samého,
Jemuž nic není rovného
V moci, slávě, důstojnosti,
V dobrotě, opatrnosti.
Tebe, přemilý Ježíši,
Beránku Boží nejtišší,
Jenžs pro nás ráčil umříti,
Chci milovati a ctíti
Z lásky, darmo, bez odplaty,
Proto žes dobrý a svatý.

Laskavá vzdychání sv. Františka k Bohu.
Že pravý milovník Boží krom Boha nic jiného nežádá: a pro nic jiného jemu neslouží a jeho nemiluje než pro něho samého.

Překrásné jest ovšem nebe,
Krásné jeho paláce,
Nebť bere krásu od tebe,
Bože, vší krásy dárce.
Avšak ani krása jeho,
Ani všecky rozkoše
Nemohou způsobit toho,
Bych pro ně ctil Ježíše.
Hrozný jest oheň a sýra,
Hrozný plamen pekelný,
Jenž tělo i duši zžírá,
V té mučírně uhelný.
Avšak ani ta strašidla
Mne k tomu nepřivedla
Ani pekel smutná bydla
Mne na to nenavedla,
Abych tě, Boha, miloval
Pro mne ukřižovaného
A svou lásku obnovoval
Vroucně času každého:
Tys sám, na kříž roztažený,
Původ té lásky pravé,
Ostrým kopím probodený
skrz oudy prv bolavé.
Ty mne, pro mne usmrcený,
sám k tomu nutíš, Pane,
Bych tou láskou přinucený
Tě miloval náramně.
Nu, tedy tě milovati
Budu věčně, Ježíši,
Bych neměl žádné dostati
Odplaty v té tvé říši.
Bys ohněm přestal hroziti
A pekelným žalářem,
Chci v tvé lásce stálý býti,
Dejž to, ať nejsem lhářem:
Darmo tě chci milovati
A pro samého tebe,
Pro tebe se vydávati,
Žes pro mne vydal sebe.